Už na základní škole mě dost bavila čeština. Hlavně sloh, vymýšlení veršů, psaní povídek a dokonce jsem někdy v sedmé třídě dostala nápad na knihu. Byl to spíš tedy takový pubertální výlev asi ve čtyřech sešitech, ale někteří spolužáci četli. V té době jsem neměla možnost publikovat na PC, tak jsem si psala do tlustých deníčků. A bohužel jak to bývá, se stěhováním se tyhle věci někam ztratí, tak nemám ani moji první knihu, ani moje deníčky s básničkami. Ale hlavní je, že mě to neopustilo a když někdo potřebuje, jsem schopná mu složit verš na jeho osobu. Je to spíš takový momentální stav k narozeninám, k svátku nebo k jakékoliv jiné události. Poslední byla p. mistrové z práce k narozkám a byla za cca. 10 minut. Líbila se. Zatím nejlepší, co jsem kdy složila bylo k události odchodu kolegy z práce a bylo nás tam asi 15 a když se pořád nevědělo co mu koupit, tak jsem si řekla, že na každého z nás složím básničku, musí se týkat tak trochu pracovní povahy a člověka jako takového. Podařilo se.
Tak to je k úvodu mého veršování, ukázku básniček najdete v dalším článku.