Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Překážkový běh Lutic Run Litice

4. 06. 2017 17:14:12
Není běh nuda? Co zkusit překážkový běh? Ne Predátora ještě ne. Jen takový běh na pohodu v Liticích v přírodě.

3.6. 2017

Už loni jsem se tohoto běhu chtěla zúčastnit, ale to jsem byla s přítelem na Moravě na Burčákovém pochodu. Noooo ty kilometry vyšly skoro nastejno.

Takže jsem si řekla, za rok jdu!!! Proč to nezkusit. Běhám necelé dva roky od 5-16 km, (16km jen jednou na Lipně loni na dovolené)

Na FB v prosinci 2016 visel další závod Lutic Run , jen termín byl formou vánoční soutěže, jen ať si tipnou účastnící závodu , kdy asi tak bude. Mě napadl termín kolem 1.6. aby se mohly zúčastnit i děti. Třeba k MDD. Ale měla jsem smůlu, závod byl určen na 13.-14.5 a účast vyhrála jedna paní. (její tip 8.5.) Tak holt nic no. Jenže!!! Do příspěvku bylo psáno plno ohlasů a nesouhlasů, že v té době se běží Vltava Run , nějaký Bahňák, Universal Czech a jiné běhy, takže Lutic Run na reakce lidí usoudil a změnil termín na 3.6. takže jsem se vešla do tipu společně s paní, co tipovala termín v květnu.

Jo mám to!!!! Vyhrála jsem registraci na překážkový závod Lutic Run. Do června času dost, mé nepravidelné běhy snad na to budou stačit.

Ještě ve čtvrtek 1.6. jsem dala 9 km za 57 minut. Takovej malej trenal na sobotu. Spokojená s časem. Běh není problém.

Nastal den D sobota 3.6. 14:00. V prezenčním stanu visela mapka závodu a počet překážek. Mapka ukazovala dva okruhy cca. 12 km a 28 překážek. Vážně jich bude tolik? U některých jsem si nebyla jistá, zda je zvládnu, ale většina byla na pohodu z pohledu čtenáře. :-) Ještě zmíním to, že jsme si předem mohli zvolit startovní číslo jaké chceme, takže jsem dala můj ročník narození. No nebudu se tím tajit. 1975.

Proběhla prezence , účast tedy byla docela nízká, ale nevadí, alespoň to odsejpalo u překážek.

Proběhla lehká rozcvička a šlo se na to. Přeskočili jsme parkurové překážky a v horkém počasí jsme lezli do řeky plné řas a hezky doplavali na druhý břeh. Řeka bodla, doufám, že bude víckrát. :-) Po umytí jsme se pěkně zmazali v džungli a plazmo se nechutným bahnem až močálem plného komárů, s komentářem od fotografa, že se hodně platí za fotky holek v bahně, doplazili k další překážce. Z džungle celkem krátký běh podemletým břehem rovnou zase do vody a vzhůru do strmého stoupáku, kde bylo nutné lézt po čtyřech , kopec byl opravdu hodně příkrý. To jsem ještě nevěděla, že ho vylezu dvakrát s navíc běžeckým okruhem asi 1-2 možná i 3 km. Vystoupala jsem nahoru a to jsem si rovnou mohla říct o handicap, protože nejsem střelec ani ve znamení. :-) Ano, překážka střelba. Se vzduchovkou se nekamarádím, buď to střelím nebo ne. Jasně že ne. Jenže nemám tucha, jaký že handicap to bude. Takže běžecký okruh lesem, u brány doleva po dlouhé pěšině kolem chatiček, zdravím pár chatařů, kteří nechápavě čučí na zmazané běžce. Zabere to cca. asi 20-30 minut. A nebyla jsem jediná. Cestou potkávám dalšího blázna a za mnou další, co nestřelil. Chlapi se neumí trefit, nebo co?? :-) Takže jsme společně ve třech doběhli opět tam, kde jsme vylezli z vody a dali si znova kopeček . Podruhé to byl již o něco rychlejší výstup.

Další překážkou byl potrefený strom. Budu si muset asi říkat. „To trefím“ a ne opak. Takže 20 dřepů s výskokem. „Není tam něco mírnějšího pro holky?“ se ptám s úsměvem. Bez odpovědi . Takže to dám úplně s přehledem. Krátká podlézačka mezi stromy a jede se dál. Hecuji svého spoluběžce Honzu, ale cesta je celkem plná kopců, takže dáváme chůzi. Chvíli běžíme, chvíli jdeme, navzájem se hecujeme. Jedna z pořadatelek, dobrovolnic na trase na nás mává shora kopce a volá: „Neeeneeechteee se chyyyytiiitttt ,“ a my v klidu šlapeme do kopce. „Cože volala?“ „Nevím, něco o chytání,“ prohodíme řeč s Honzou. A na vrcholku kopce přilítl Litický čert a lapil nás. Takže 30 angličáků. OMG.

Několikrát se svezu z kopce po suché trávě nebo po hlíně, protože kopec je tak prudký, že to raději vážně vezmu po zadku, opravdu vyvrknutí kotníku před další akcí za 14 dní nepotřebuji. Běžíme otevřeným polem, slunce paří, podlézáme a přelézáme lavičky, tady jsem si ji drcla do stehna, takže ano, budu mít modřinu. :-) Za chvíli znova do vody, dá se v klidu přejít a běžíme dál. Balíky slámy přelézáme úplně mokří, takže nalepená sláma z nás hezky trčí a vypadáme, jak kdybychom se v tom seně snad váleli, či co. :-) Po poli běžíme dál směrem k cestě z kopce. Když jsem četla překážku „Krysí díra,“ nějak jsem si neuměla nebo raději nepředstavovala, co to asi bude. No ještě, že nemám klaustrofobii, kvůli které jeden účastník vzdal a vzdal i handicap, takže si běžel jen takovej „menší trenal“ až do cíle, již bez překážek. No krysí díra, co to asi může být. Kde se nachází krysy? V odpadní rouře. Nevím , asi jsem zvrhlá a libuji si ve špíně, ale tohle se mi fakt líbilo. :-) Zapózovala jsem fotografce a doufám, že foto vyjde.

Proběhli jsme roklí na malý vršek, tam nás čekal doping v podobě vody a gumových bonbonů a dostali jsme úkoly, které bylo zapotřebí na další překážce splnit. Úkoly jako kdo napsal Babičku, kdy byl upálen Mistr Jan Hus, jaké je hlavní město Zimbabwe (to asi proto, že závod byl místy opravdu prales :-) ), další otázka kdy byl první ročník Lutic Run a zapamatovat si číselnou kombinaci. Společně s Honzou jsme to dali a octili jsme se na dětském hřišti, kde jsme jen přelezli dětskou prolézačku a protáhli se přes tři pneumatiky , které byly zapuštěny do země. Přešli jsme mini vodní strouhu, přeběhli silnici, kde policie stopovala echt hustej provoz, :-), prošli úzkým tunelem a už se pomalu blížili k Dubové Hoře v Liticích. Jestli zdí byla myšlena suchá louka do kopce, tak máme za sebou další překážku, kolem zříceniny dolů, hodit na sebe pneumatiku a vynést ji zase nahoru. „Ty vole, pneumatiku? To nedám." „Jo dáš," řekl Honza a utíkal dál a tady jsme se trhli, protože trochu pospíchal v pět na koncert, bylo něco po půl čtvrté

Překážka světotoč naznačovala, že se snad budeme jako točit na kolotoči?? Ne... pěkně dokolečka dokola na místě dvacetkrát za sebou. Já, chytrá hlava, co mám načteno z minulého ročníku se ptám, zda můžu deset na jednu stranu a deset na druhou. Jsem asi za hvězdu, ptám se jako první ze zúčastněných. Že by se všichni přede mnou točili jen na jednu stranu? :-) Přiznávám, že má otázka není opravdu z mé hlavy, ale že to mám najetý z netu. Takže dole světotoč, zamotání hlavy, aby se ti žabáci znova do kopce skákaly lépe. A teď mě napadá, že skoro vůbec necítím únavu, že si to opravdu užívám a hlava je v režimu „Je to super, dáš to."

Už jen kousek do cíle a je vidět zázemí závodu. A to naznačuje, že se půjde přes vodu přes jez. Jez je plný řas, klouže to a voda stéká rychlým proudem dolů. Jsou tam kluci, co už doběhli, tak proč si nenechat podat ruku a nevyužít přátelské pomoci. Přeskok přes dřevěnou bariéru, kde mi pomohl přítel, přeci jen něco na mě bylo vysoko. Plazení přes fotbalovou branku. Jak se mám jako proplazit, to tu branku mám jako zvednout vleže?? Ne, je tam díra, takže v klidu podlézám síť a čeká mě lešení ručkování. Po asi 12 km a po milionu překážek mám ještě jako ručkovat jo?? Lešení je vysoko, šprycle daleko od sebe, síla v rukou téměř nulová. To bych si to radši odklikovala. :-) Ne jdu na to. Můj přítel je mi k dispozici, drží mě za nohy a já ručkuji. Budu muset tohle natrénovat. Dřevěné okno, celkem taky vysoko, ale vyskočím a vyhoupnu se do něj sama. Přelézám a probíhám cílovou plachtou do finiše.

Dávám si vodu, polévám se a sunu do sebe trochu cukru v podobě ovoce. Za mnou ještě dobíhává asi 5 chlapů a 4 holky. Cože?? Já nebyla poslední? :-)

Závěrečné umístění nejlepších, jasný, že to vyhraje ten, kdo běhá predátory. Utekl všem asi tak o dvacet minut. Já to dala za necelý dvě hoďky. Natrénovat střebu a hod šutrem a budu bez handicapu. :-)

Mají pro nás i nějaké věcné ceny, jako medaili a paracord náramek. Krásná vzpomínka, peckovej závod. Překážky opravdu co příroda dala, jak to tam je, tak to bylo a vyválej se v bahně. :-)

Mám jen výtku k jedné překážce, hodnotím na 1- , nepoměr mi přišel handicap u střelby ten blbej běžeckej okruh plus strmej kopec, když to srovnám s handicapem, kdo neplaval tak jen asi 20 nebo 30 kliků, by mě zajímalo jak se tedy dostali na druhej břeh. :-) No nevadí.

Celkově hodnotím za jedna, posunula jsem se trochu dál v mém běhání, kopce mi nevadí, dá se vylézt, vyběhnout, vyjít všechno. Závod není o umístění na čas, ale o tom, že jsem zkusila něco jiného než jen běh po asfaltu. Dokončit závod, to pro mě byla výhra. Tohle byl vyloženě přírodní, lesní, přespolní, luční, vodní, překážkový běh. Bavilo mě to a to je pro mě to důležité.

Autor: Lucie Hrdličková | neděle 4.6.2017 17:14 | karma článku: 6.02 | přečteno: 228x

Další články blogera

Lucie Hrdličková

Rychloveršovačka pro kolegu z práce 2.

Vydržme až do konce! Bohužel někdy to nejde a ač v práci máme nově prémie tak je potřeba udělat zásadní krok. Krok vpřed a doufat, že bude lépe

9.4.2017 v 19:04 | Karma článku: 5.32 | Přečteno: 174 | Diskuse

Lucie Hrdličková

Veršovaný dárek pro kolegu

Jaké pocity má asi člověk, který strávil v jednom pracovním kolektivu několik (18 ? ) let denně, prakticky v ženské společnosti poslouchal naše: "Potřebuji, prosím dones mi, prosím doplň mi..."

5.11.2016 v 18:00 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 327 | Diskuse

Lucie Hrdličková

Burčákový pochod 7.- 9.10.2016 Milotice přes Šidleny a Dubňany do Mutěnic

Červen , červen byl ten měsíc, kdy se v podniku mého přítele objevil tento zájezd. Burčákový pochod u Hodonína. Přesněji Milotice - zámeček přes Šidleny a Dubňany do Mutěnic. Zhruba 20 kilásků lehkou chůzí, s pohárkem na burčák..

14.10.2016 v 22:03 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 356 | Diskuse

Další články z rubriky Letní běh

Aleš Dvořák

Běhej Lesy - Brdy

Byl jsem upozorněn, že můj původní článek obsahuje reklamu a byl smazán, tak snad teď už to bude v pořádku. Jedná se o recenzi na běžecký závod Běhej Brdy s přidanou hodnotou :)

2.5.2017 v 8:29 | Karma článku: 7.82 | Přečteno: 112 | Diskuse

Pavla Okálová

Když já nevidím tebe, ty nevidíš mě!

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila...... Dnes na téma: Vidím, cítím, chápu, mluvím "modře", aneb myšlenkové pochody v praxi.

7.4.2017 v 0:35 | Karma článku: 16.96 | Přečteno: 660 | Diskuse

Blog Info

Blogeři Daniel Tomáš a Jaroslav Kvapil převzali ceny za nejlepší sportovní povídku

Dva ze tří výherců: Daniel Tomáš (první místo) a Jaroslav Kvapil (třetí místo) přijali naše pozvání a dnes ráno v redakci iDNESu převzali ceny za nejlepší sportovní povídku. Druhé oceněné - Aleně Suchopárové- cena putuje poštou.

17.10.2016 v 13:28 | Karma článku: 14.64 | Přečteno: 580 | Diskuse

Blog Info

Vítězem soutěže o nejlepší sportovní povídku se stal Daniel Tomáš

"Zabít ho je málo" je název povídky Daniela Tomáše, která v adminském hlasování získala nejvíce bodů a zvítězila v soutěži o nejlepší sportovní povídku. Na 2. místě skončila Alena Suchopárová, třetí Jaroslav Kvapil. GRATULUJEME!

29.9.2016 v 9:05 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 624 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 225

Kdo jsem? Jsem ta, co si chce jít za vlastním cílem. Cesta je to složitá a trnitá, někdy se zadaří, někdy ne. Snažím se ale o to, abych  svých cílů dosáhla. :-)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.